Vícerozměrné statistické metody - detail zprávy #710

Vztah mezi dimenzemi škály workoholismu a počtem odpracovaných hodin

Martina Lukavcová, 11. 03. 2026

Data: Workoholismus, Josrová a kol., projekt v rámci předmětu Psychometrika 1

V práci se vyskytuje: Lin. regrese

Udělená slovní hodnocení

• Nejslabší zpráva ze sady. Technicky funguje, ale v podstatě se v ní nic moc nestane. Tabulka má b, t, p – ale chybí standardizované koeficienty (β), chybí SE, chybí intervaly spolehlivosti. Bez β nemůžu porovnat sílu prediktorů mezi sebou, bez CI nevidím přesnost odhadu. To jsou základní věci. Ale hlavně: žádná diagnostika předpokladů. Ani slovo o normalitě reziduí, homoskedasticitě, VIF. Přitom je to lineární regrese – ověření předpokladů je povinná součást. Jediný graf je scatterplot nadšení vs. hodiny, a ten nemá ani regresní přímku. Zdroj dat: předmět Psychometrika 1, N = 294, 250 žen a 44 mužů. Ta nerovnováha pohlaví je extrémní a autor ji vůbec nereflektuje – přitom pohlaví je v modelu jako prediktor. S 15 % mužů ve vzorku je power pro detekci genderového efektu velmi nízký, a autor píše „naopak absence vlivu pohlaví naznačuje, že nejsou rozdíly" – to je klasický omyl zaměňování absence důkazu za důkaz absence. Největší problém: autor říká, že škála workoholismu byla „vytvořena v rámci předmětu", ale neuvádí ani její název, ani reliabilitu, ani počet položek, ani rozpětí skóre. V psychometrické zprávě je tohle zásadní opomenutí – jak mám hodnotit výsledky regrese, když nevím, co přesně prediktory měří? Diskuse parafrázuje výsledky. Chybí jakákoli kritická reflexe, alternativní vysvětlení, nebo návrhy pro další výzkum. Jediné plus: transparentně popisuje, jak řešil rozmezí u hodin (nahradil středem), což je fér, i když ten dopad na výsledky nediskutuje.
• Zpráva přehledně ukazuje práci s lineárním regresním modelem a také hezky popisuje výsledky v rámci teoretického ukotvení.
• Téma je zajímavé a metoda dobře zvolená. Hlavní zjištění se mi také líbí, vypadá to, že záleží i na tom, proč člověk pracuje, ne jen na tom, jak moc se cítí zavalený. To dává smysl. Co trochu chybí, tak tabulka výsledků je dost holá, nejsou v ní např. intervaly spolehlivosti. A soubor je dosti nevyvážený, 250 žen a jen 44 mužů, přitom výsledek říká, že pohlaví nehraje roli. Jenže s tak malým počtem mužů to vlastně ani dobře zjistit nejde, a to práce nezohledňuje (možná proto, že takto nevyvážený soubor je ve vodách psychologie standard, ale přesto. Tady si myslím, že je potřeba to přiznat). Čte se to dobře a pojmy jsou vysvětleny docela srozumitelně, to cením. Graf by se mi více líbil barevný, ale to už je věc osobního vkusu. Práce uvádí, že lineární regrese byla provedena v programu statistica, ale graf vypadá jako práce Gemini (ostatně i sloh na mě působí jako kompletně vygenerovaný AI bez snahy text nějak polidštit).
• Pozitivně hodnotím zejména to, že text působí věcně a drží se zvoleného cíle.
• Práce využívá adekvátní statistickou metodu (vícenásobnou lineární regresi) a výsledky jsou interpretovány věcně správně a srozumitelně. Analýza je však spíše základní a postrádá hlubší metodickou reflexi (např. kontrolu předpokladů či rozšíření modelu). Formální stránka má nedostatky – tabulky a grafy nejsou dle APA 7.